Herman Miller: Charles a Ray Eamesovi

Židle, která vypadala jako bramborový lupínek. Další, která připomínala „opotřebovanou rukavici hráče na první metě“ nebo skládací zvlněný paraván...

Manželé Charles a Ray Eamesovi s velkou dávkou smyslu pro dobrodružství přeměnili svou zvědavost a nekonečné nadšení do podoby výrobků, kterými se proslavili jako skutečně špičkový designérský tým. Jejich jedinečná synergie dala vzniknout nábytku se zbrusu novou podobou. Elegantní a moderní. Hravou a funkční. Stylovou, sofistikovanou a krásně prostou. Taková byla a je podoba výrobků „ve stylu Eamesových“.

Počátky tohoto stylu a jejich vztahu se společností Herman Miller sahají do 40. let minulého století, kdy vznikly tvarované překližkové židle a mezi nimi i světově proslulé křeslo Eames, které je nyní součástí stálé sbírky Muzea moderního umění v New Yorku.

Charles a Ray dosáhli svého monumentálního úspěchu tím, že ke každému projektu přistupovali stejným způsobem: Zajímá nás to a vzbuzuje to naši zvědavost? Můžeme to vylepšit? Budeme se při práci „vážně bavit“?

Milovali svou práci, která byla kombinací umění a vědy, designu a architektury, procesů a produktů, stylu a funkčnosti. „Detaily nejsou detaily,“ řekl Charles. „Jsou tím, co tvoří finální produkt.“

Charles, muž s nadáním pro řešení problémů, který svůj personál vybízel k experimentování, kdysi řekl, že jeho snem je „nechat lidi pracovat na zcela zbytečných projektech. Právě takové v sobě totiž nesou zárodek nových koncepcí.“

I jejich koncepce se vyvíjely postupně, jak plynul čas, nikoliv ze dne na den. Jak Charles poznamenal k vývoji tvarovaných překližkových židlí, „ano, jednalo se o záblesk inspirace, takový, který trval 30 let.“

V případě tohoto návrhářského týmu se zdálo, že jedna věc vždy ústí v nějakou jinou. Jejich revoluční práce s překližkou například vedla k průlomu v podobě tvarovaných židlí ze sklolaminátu. Soutěž v jednom časopise zase dala vzniknout jejich vysoce inovativnímu domu „Case Study“. Jejich láska k fotografování je přivedla k natáčení filmů, včetně obří prezentace na sedmi plátnech v rámci moskevské Světové výstavy v roce 1959, a to v dómu, jejž navrhl jejich přítel a kolega Buckminster Fuller.

Grafický design vyústil v design předváděcích místností, sbírání hraček zase v jejich vymýšlení. A konstrukce z dřevěných prken narychlo sestavená jejich přítelem, režisérem Billy Wilderem, aby si měl kde zdřímnout, dala zrod úspěšnému lehátku Eames.

Kritik o tomto výjimečném páru kdysi prohlásil, že „prostě chtěli zlepšit svět.“ A to se jim povedlo. Stal se jejich zásluhou také mnohem zajímavějším.