Knoll: Harry Bertoia

Knoll: Harry Bertoia

Základní text

Harry Bertoia byl skutečně výjimečně talentovaným umělcem. Historik Knollu Brian Lutz prohlásil: „Bertoiovy obrazy byly lepší než jeho sochy. A jeho sochy byly zase lepší než jeho nábytek a jeho nábytek byl naprosto dokonalý.“

Po studiích na detroitské technické střední škole a poté na místní škole umění si Bertoia otevřel vlastní kovovýrobní dílnu v Cranbrooku, kde přednášel o designu šperků i práci s kovem. V roce 1946 se přestěhoval do Kalifornie, aby společně se svým kolegou z Cranbrooku Charlesem Eamesem vyvinuli metodu laminování a ohýbání překližek. Bertoiův podíl na vývoji slavných Eamesových židlí byl sice zásadní, ne však příliš známý.

Herbert Matte, jenž pracoval s Eamesem a Bertoiou, Knollovým navrhl, aby přesvědčili Bertoiu k přestěhování se na východ a založení vlastní dílny v rámci závodu Knoll. Florence byla přesvědčena, že dostane-li Bertoia čas a prostor pro experimenty, vytvoří něco mimořádného.

Citace

"Dlouho jsem přemýšlel a došel k závěru, že nejsem ta pravá osoba, která by měla něco zkoumat. Měl jsem pocit, že to musí přijít z mého nitra a více jsem se zaměřil na vlastní tělo. Začal jsem, co bych sám od dokonalé židle očekával a k něčemu jsem konečně došel. Začalo to velmi pomalu… zkoušel jsem manipulovat s dráty a tyčemi a našel jsem v tom druhý domov. Byl logický krok tyto studie spojit a vytvořit něco úžasného."

- Knoll: Harry Bertoia

Design by Knoll: Harry Bertoia


Design by Knoll: Harry Bertoia

Text

Harry Bertoia nebyl Hansem Knollem ani jeho ženou Florence nikdy nucen vytvářet konkrétní návrhy nábytku, takto svobodný přístup byl pro firmu Knoll charakteristický již od doby jejího vzniku. Nechali ho jednoduše objevovat a pracovat na tom, co ho baví. Netřeba dodávat, že tímto způsobem došel Bertoia k dechberoucímu výsledku. Jeho ikonická kolekce drátěného nábytku, představená v roce 1952, je celosvětově uznávána jako jeden z největších designových úspěchů nábytkářství 20. století.


Bertoia sice navrhl pouze jednu sérii nábytku, nadále se však zapojoval do příběhu firmy Knoll poskytováním návrhů soch a architektonických instalací pro projekty jejich plánovacího oddělení. Navrhl například oltář pro kapli MIT, jejímž architektem byl kolega Eero Saarinen. Dalších 25 let svého života strávil Bertoia experimentováním se světlem, zvukem a objemem, a to právě prostřednictvím soch, obrazů a architektonických instalací.

Ceny a uznání

1956 - AIA Craftsmanship Award;

1968 - Critic's Award