Interiér sardského tapas baru bisos, nacházejícího se v přízemí domu z přelomu 19. a 20. století, je koncipován v duchu současného rustikálního minimalismu s použitím několika základních materiálů a výrazného efektu grafického pojednání stěny v čelním pohledu. Vstupní část je do značné míry definována černým ocelovým regálem na vína, plnícím funkci jisté příčky vymezující útulné sezení v rohu místnosti. Vybavení hlavního prostoru vyplývá z ne příliš široké dispozice, a proto probíhá paralelně podél zdí, respektive oken. Na jedné straně je situován bar v jehož pultu je zasazena na míru vyrobená chladící vitrína. Zatímco protější strana je řešená dlouhou jasanovou lavicí s černou jeklovou podnoží, která probíhá těsně pod vysokými okny. Volba materiálů byla stejná i u masivních stolků s černou podnoží. V kontrastu s poměrně světlým jasanovým dřevem vystupuje tmavé ocelové obložení barového pultu, u něhož bylo docíleno originálního zabarvení technologií restaurování kovu působením taninu na zkorodovanou ocel. Stejným způsobem jsou zpracovány i ocelové regály řešící úložný prostor na zdi za barem a mezi okny na protější straně. Požadavek na praktičnost a barevnou kombinaci černé a bílé vyřešily židle a barovky Lottusšpanělského výrobce Enea Design. Osvětlení bylo ponecháno ve vstupní části původní, v hlavním prostoru bylo instalováno nevšední asymetrické svítidlo Kao od Artemide, které dobře nasvětluje i historické štuky. Dominantu prostoru tvoří fotografie horské scenérie s typografií loga Bisos a textem jedné z nejznámějších sardských lidových písní o lásce, Non potho reposare. Dalším výrazným odkazem na Sardinii je textilie orbace, která je použita na polštářích lavic, prostírání i přebalech jídelních lístků a v grafické úpravě i v logu podniku. Jedná se o původně vlněnou tkaninu výrazného černobílého motivu, historicky všestranně používanou sardskými rolníky. Autorkou interiéru je designérka Barbora Léblová.